Máme doma občanku!

Včera se u nás konalo vítání občánků.

A tak jsme vyrazili za kulturou.

Byť mi takové akce až příliš zavánějí léty červených karafiátů, bylo to nakonec velice milé odreagování. Děti ze školního sboru zapěly písně a zarecitovaly básně, dostali jsme růži, Emily dáreček, hodili jsme úsměv do foťáku a šlo se domů. Teda ještě se zastávkou v místním restauračním zařízení... aby to naše dítě neřeklo, že jsme tak významnou věc neoslavili.

Jenže... nikdo nemohl tušit, jaké peripetie této slavnostní chvíli předcházely... alespoň u nás doma.

A vlastně i pak v samotné obřadní síni.

Ono totiž někam se vypravit, když máte malé robě, není tak snadné.

12:30

Povídám: "Emily, v 13:45 tě začnu chystat, tak si zdřímni, ať jsi ready."

Dítě na mě zírá s údivem a úsměvem na rtech.

Místo spánku volí řádění s hračkami a cvičení otáčení se na bok.

12:35

Jdu se přichystat, abych mezi lidmi netropila ostudu.

Šaty nechávám na poslední chvíli, protože Emily má ještě dostat najíst.

Muž, přicházející domů ze zaměstnání, mě nachází v punčochách oblečených k domácímu triku a namalovaným okem.

Hlavně, že už mám napatlanou rudou rtěnku.

Při úpravě vlasů se mi chce plakat, poporodní padání postihlo i mě.

Slzy zadržuji jen kvůli náročně vykreslené lince nad řasami jednoho oka.

12:55

Muž si všímá drobné nedokonalosti na svém oděvu.

13:00

Muž hledá žehličku...

Radím mu, ať se podívá na místo, kam ji dáváme vždycky.

S podivem ji tam skutečně nachází.

Ptá se mě, jestli si má vzít cestovní nebo obyčejnou.

Dotazuji se, zda hodlá žehličku brát s sebou.

Usuzuje, že dráždí hada bosou nohou... což mu mělo napovědět i jedno nenamalované oko a mé zběsilé pobíhání po bytě.

Volí obyčejnou.

Avšak ukazuje se, že s ní není cosi v pořádku, a jde mi předvést tu hrůzu spolu s vymáháním návrhu řešení oné nastalé situace.

Radím mu, ať v tomto okamžiku použije cestovní a že se z problému s domácí žehličkou pokusíme zhroutit, až po uvítání naší dcery mezi občany. 

13:40

Emily usíná.

Nejtvrdším spánkem, jaký u mini človíčka můžete vypozorovat.

13:50

Abych později ušetřila čas, oblékám si dlouho rozmýšlené šaty.

A domalovávám i druhé oko.

14:05

Obezřetně budím spící dítě.

Pokud jste to někdy zkusili, chápete.....

Emily na mě křičí.

Nejsem si jistá, zda se jí nelíbí mnou zvolený outfit nebo fakt, že jsem si dovolila přerušit její spánek.

Myslím, že bouřlivou reakci vyvolala kombinace obou těchto problémů.

Snažím se Emily nějak inteligentně obléknout do punčoch pro roční dítě.

Zkuste si narychlo shánět bílé punčochy pro mrňouse!

Nadlidský výkon!

Všude samé berušky, motýlci, kytičky a tak...

14:15

Emily mi při jídle pobryndává šaty.

14:25

Převlékám se do jiných šatů.

Emily ocucává límeček svého kabátku.

14:30

Vyrážíme.

Radujeme se z vítězství.

Mám namalované obě oči, muž dokonale vyžehlené kalhoty a Emily spokojeně kouká z kočárku.

14:50

Máme asi deset metrů do cíle.

Emily usíná.

15:00

Budím spící dítě.

!!!

15:10

Sedíme v obřadní síni.

15:15

Pan starosta zahajuje řeč.

Emily velkým obloukem plive dudlík.

15:16  

Emily skáče do řeči panu starostovi.

15:20

Pan starosta stále hovoří.

Emily si ublinkává na kabátek.

Aby to nebylo vidět, rozepínám jí ho.

15:25

Emily si poslintává šaty.

Aby to nebylo vidět, zapínám jí kabátek.

15:30

Emily poslintává moje šaty.

Nemám si co rozepnout ani zapnout.

15:40

Emily se mi otírá o rtěnku.

Na čele jí svítí rudý obtisk.

Velice nenápadně žádám muže o papírový kapesník.

Nemá!

Loví tedy v mé tašce.

Má strach, že ho tam něco kousne.

Nedivím se, v tom bordelu se klidně může schovávat nějaký nebezpečný tvor.

15:43

Muž s velkou slávou vytahuje kapesníček.

Varuje mě, že Emily bude mít červené čelíčko, když jí ho otřu.

Házím nechápavý pohled... má mít na čele rudou rtěnku nebo rudý flek?

15:44

Dělám to, co všechny děti u svých matek nenávidí... "navlhčuji" kapesníček a snažím se dostat rtěnku z dceřiny hlavy.

Je to kvalitní kosmetika, drží.

15:45

Ukazuje se, že děti se na focení pokládají do postýlky.

Zbystříme a víme, že se blíží malér.

15:46

Rtěnkový problém zažehnán.

15:55

Zatím se všem dětem v postýlce líbí.

Víme, že Emily bude výjimkou.

15:57

Emily se nudí, a tak si začne hrát s mými vlasy.

Jsem přesvědčená, že mi do léta půlku vyškube a druhá samovolně vypadá.

15:58

Emily bledne flek na čele.

Oddychujeme si, že nebude na fotkách vypadat jako Gorbačov.

15:59

Jdeme na řadu.

Pokládám Emily do postýlky a snažím se ji naaranžovat.

Muž dělá na naše potomstvo obličeje, protože už má na krajíčku (potomstvo, nikoliv muž).

16:01

Uf! Zdárně sedíme opět na svých místech.

Jsem zvědavá, jak výsledné fotky budou vypadat.

"Hospodo, jedno pivo!"

Mějte se moc krásně!

Knižní výzva 2015 (#8): Prázdné místo

A tak to je, když se z vás stane matka...