Tak jsem se možná už opravdu zbláznila!

Tak jsem se možná už opravdu zbláznila!

Říká se, že mateřská je psychicky náročná záležitost. Já si to nemyslím. Jsem v pohodě.

Pokud na mě teda neútočí letadlo!

Jo, fakt.

A netvařte se, prosím, stejně jako muž, když jsem mu to šokovaná večer vyprávěla. Jeho pohled vypovídal o tom, že přemýšlí nad odpovědí na otázku: "Je tohle ještě na psychologa nebo už rovnou na psychiatra?".

Seděla jsem zrovna s Emily na terase a kochala se krásou slunného dne.

Robátko spalo a bylo boží. V klídku oddechovalo pod malým slunečníkem ve svém lehátku.

Protože jsem matka neustále se rozplývající nad dokonalostí vlastního dítěte, chtěla jsem ji vyfotit a poslat fotku muži, aby i v práci viděl, že jsme vytvořili něco skutečně úžasného.

Vyndala jsem mobil z obalu.

Ťukla na ikonku foťáku.

A vzhlédla.

Téměř v úrovni očí se mi hodně nedaleko objevilo letadlo, které mířilo k nám!

Myslím, že jsem v tu chvíli sice zapomněla dýchat, ale rozhodně mi bylo jasné, že tohle je náš konec.

Byl by docela paradox, kdyby nás rozmašírovalo letadlo přímo doma, protože u nás je de facto povinná účast na sledování dokumentárního cyklu Letecké katastrofy.

Navíc zatímco já mám neustále v oblacích pouze hlavu, muž by tam rád trávil čas celý, a to ať už v letadle, rogalu nebo na paraglidingu.

Naštěstí pilot včas zatočil a nad loukou vedle našeho domu začal stoupat do výšin.

Ještě asi tři minuty jsem hleděla s vytřeštěnýma očima (samozřejmě už dýchajíc) a klepala se jako ratlík.

Jak už jsem podotkla, večer jsem to říkala mé drahé polovičce a náš rozhovor vypadal asi takto.

"A co to bylo za letadlo?"

"Šedý!"

"No, ale jako typ..."

"Nemám tušení."

"A pilota jsi viděla?"

"Ne, ale předpokládám, že tam byl."

"A mělo to na stranách okýnka?"

"Miláčku, už na tebe někdy letělo letadlo? To fakt nestihneš zjistit číslo bot pilota ani jiné podrobnosti."

Pak jsem si na jeden detail vzpomněla... a měla jsem si ho nechat pro sebe.

"Nemělo to vrtuli!"

"Ehmmmmmm..... chceš říct, že bylo tryskový, jooooo?"

A v tu chvíli mi bylo jasné, že za pár minut začne googlit hesla jako "projevy laktační psychózy", "alkoholismus matek" a "psychické problémy na mateřské dovolené".

A víte, co je nejhorší?

Že už si ani já nejsem jistá, co jsem vlastně viděla!

Měla jsem to vyfotit, sakra. Měla bych důkaz.

Jenže... zkuste si myslet racionálně v takové chvíli.

Přidávám pár fotek z rodinného alba, abyste viděli, že v naší rodině je létání skutečně významným prvkem :)

Mějte fajn den!

Zdroj obrázku.

Vraní dívka - severská dávka napětí a hrůzy

8 výroků, které definitivně pohřbily moje už takhle chatrné sebevědomí