Den D... aneb Jak se Emily narodila... s cenzurou (samozřejmě)!

Den D... aneb Jak se Emily narodila... s cenzurou (samozřejmě)!

Tak jsem si myslela, že o tomhle v životě veřejně nenapíšu, ale na druhou stranu, proč nee, že?

Nebojte se, určité detaily vynechám... Bude to pro vás lepší a hlavně je to pro mě hodně soukromá věc. Takže s cenzurou i nadsázkou.

Porod je krásný zázrak života a byl to opravdu silný zážitek (opravdu, bez cenzury a nadsázky). U nás bohužel neprobíhal tak hladce, jak jsme si přáli, ale výsledek je boží a stál za celou onu peripetii.

03:14 v noci

Otevírám oči.

Cítím cosi divného... ejhle...

03:15

"Miláčku jedeme," prohlašuji důrazně směrem ke spícímu muži.

Ozve se zavrčení "a kaaam?"

"Jedeme. Praskla mi voda," podávám doplňující informaci a čekám na reakci.

Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou se v ložnici svítí a muž pobíhá kolem.

Odebírám se tedy do koupelny.

03:18

Přemýšlím, zda existuje kohoutek, kterým se plodová voda zastavuje.

Není čas jej hledat, vylézám z vany.

Při pohledu do zrcadla zjišťuji, že vypadám hrozně, a v rychlosti na sebe patlám make-up. Byla to bláhovost a hlavně zbytečnost. Po akci z něj na mém obličeji nic nezbylo.

Zřejmě se vstřebal či co.

03:30

Odcházíme z domova.

Mezi dveřmi s vážným hlasem prohlašuji "Jedeme si pro miminko."

Někde jsem tuhle větu totiž četla a jako scénář pro tak významnou chvíli se mi líbila. Řeknu vám, výkon hodný Adiny Mandlové.

03:40

Jedeme, smějeme se, hovoříme.

03:45

Jedeme, směje se a hovoří už pouze muž.

03:46

Muž zjišťuje, že jeho vtipy jsou bez reakce.

Opatrně pohlíží na sedadlo vedle sebe. Naznačuji mu, že humoru už bylo dost.

03:47

Nikdo už se nesměje ani nemluví, pouze jedeme.

03:55

Modlím se k všemohoucímu, abychom dojeli ještě ve dvou, nikoli ve třech.

04:10

Jsme na místě, zvoníme na porodnici.

Zřejmě má personál dost času.

04:11

Začínám trochu panikařit.

Na druhou stranu... bylo by stylové porodit před porodnicí, bez asistence.

04:12

Nervozita stoupá.

04:13

Přichází sestra.

Naprosto v klidu!

No jasně, dost času, že?

Jenže já už mám pocit, že Emily vystupuje.

04:14

Příjem... věřte mi, že o tom nechcete číst.

04:25

Jedeme na sál.

Dějí se vskutku nevšední věci.

05:00

Na vedlejším sále rodí jiná maminka.

Sestra o ní prohlašuje, že je trochu problémová.

05:01

Chtěla bych si propíchnout ušní bubínky.

05:05

Rozhlížím se po něčem, co bych si do uší aspoň nacpala.

cca v 05:30

Sestra mi říká, jak mám dýchat.

Snažím se.

Nemůžu dýchat vůbec.

Dostávám kyslík.

Ten mi neustále padá.

Zkuste si rodit dítě, držet kyslík a ještě se u toho snažit vypadat jako dáma.

Věřte mi, že to třetí se mi nepodařilo....

05:40

Muž mi radí, ať dýchám jako, když naše morče Bárny žvýká.

I v takto napínavé chvíli jsem se tomu musela smát.

cca v 06:00

Žádám o epidurál.

Sestra (s úsměvěm!!!) krčí rameny, říká, že už je pozdě.

Jde se na to ono.

06:15

Emily si celou akci rozmyslela.

Doktor volá primáře, který sestavuje věc, co připomíná lešení.

Kleště, aha.

06:35

Emily je na světě!

Snad vás dnešní článek alespoň trochu pobavil, každopádně mějte fajn den!

Trocha toho zkrášlování

OOTD: Lásky jedné tmavovlásky

OOTD: Lásky jedné tmavovlásky